Střepový crème brûlée a strouhanka z hlíny. Jak vznikala kolekce nádobí Cooking the Craft?
Ivo Jedlička
Vystudoval obor produktový design pod vedením Michala Froňka a Honzy Němečka ze studia Olgoj Chorchoj. „Je to velmi rozmanitý obor. Nabízí jak práci s materiálem, tak i řešení instalací nebo drobnějších architektonických zásahů,” popisuje Ivo. Kromě diplomové práce, která vyústila v kolekci Cooking the Craft, má za sebou i nejrůznější semestrální projekty, například návrh hudebního nástroje, dětské hračky nebo židle. „S ateliérem jsme také už několikrát vycestovali do zahraničí. Byli jsme na veletrhu Salone del Mobile v Miláně, měli jsme výstavu v New Yorku nebo Bruselu,“ dodává designér.S mírným zpožděním přicházím do Technologického centra UMPRUM, kde mě s úsměvem vítá designér Ivo Jedlička. Společně procházíme rozsáhlým keramickým ateliérem a Ivo s nadšením sobě vlastním popisuje vznik kolekce nádobí Cooking the Craft:
„Na začátku projektu stálo zdánlivě jednoduché zadání – design talíře. Když jsem se o tématu bavil se spolubydlícím, poznamenal, že skvělým prostorem pro experimenty a zkoušení nových přístupů je vzdělávací centrum UM. Tak jsem přes Instagram oslovil Františka Skopce, a to byl počátek naší spolupráce.“
František, kreativní šéfkuchař, kterého nejčastěji najdete právě v UMu, sehrál v celém procesu důležitou roli. „Společně jsme hledali téma, které by se mohlo v kolekci nádobí odrazit. Nakonec jsem si řekl, že se vydám cestou experimentu a technologie využívané při vaření netradičním způsobem aplikuji na zpracování materiálů,“ vzpomíná Ivo Jedlička na zrod kolekce. Ta obsahuje šest druhů talířů a skleniček z keramiky, porcelánu a skla.
„Bylo zajímavé sledovat, jak František přistupuje ke kolekci z pohledu kuchaře. Například ho překvapilo, že hlína se pálí dva dny. Věřím, že i pro něj bylo obohacující nahlédnout do mého světa,“ říká Ivo. Schůzky s Františkem probíhaly od loňského podzimu až do jara. Následně se Ivo zavřel do dílny a pracoval na kolekci.
Trnitá cesta ke sladkému výsledku
Vrhnout se po hlavě do dosud neprozkoumaných technik ovšem vyžaduje nejen odvahu, ale také čas a trpělivost. „Výrobou nádobí jsem strávil asi šest měsíců. Doteď si pamatuju tři týdny, během kterých jsem z pece vytahoval jen střepy. Snažil jsem se pokořit materiál a jít proti jeho základním principům,“ vysvětluje Ivo a dodává, že největší oporu našel v dílenských ze školy, tedy v lidech, kteří se starají o chod dílny a ukazují studentům, jak pracovat s jejím vybavením. Právě s nimi Ivo konzultoval všechna technologická úskalí jednotlivých kroků výroby.
„Když mi něco nevycházelo, snažili jsme se dopídit důvodu, proč to nejde. Pro všechny zúčastněné to byla zase nová zkušenost,“ vzpomíná Ivo. Sám během celého procesu lépe pochopil, jak přesně zvolené materiály fungují a co se s nimi v určitých fázích děje.
Uvařeno v dílně
Z keramického a sklářského ateliéru si Ivo Jedlička několikrát odběhl do nedalekého UMu, kde si v rámci pop-upu Zkouška sirén vyzkoušel práci v provozu. „Na lednové Zkoušce sirén se připravovaly především masité pokrmy. Jelikož jsem vegetarián a maso nerad zpracovávám, dostal jsem na starost hlavně zeleninu. Následně jsem si zkusil i práci na place, servíroval jsem dezerty,“ vypráví Ivo. Právě během praxe v kuchyni načerpal nejvíc nápadů a inspirace, kterou následně promítl do své kolekce.
A tak dnes můžu obdivovat talíř, který byl vytvořen podobným způsobem, jako když pekař připravuje plundrové těsto. „Zatímco těsto se prokládá máslem, já jsem prokládal porcelán glazurou,“ přibližuje Ivo analogii.
Nechybí ani talířek, na jehož výrobu byl použit trojobal se „strouhankou“ z hlíny. „Vzal jsem si tužší hlínu a nastrouhal ji na klasickém struhadle. Poté jsem ji vypálil na 900 stupňů, tak aby byla tvrdá, ale dalo se s ní pracovat. Rozhodl jsem se, že talíř budu obalovat ve šlikru, což je rozmočená hlína. Jediné úskalí spočívá v tom, že hlínová ,strouhanka‘ může z talířku odpadávat. To se však děje i u strouhanky na řízku, takže to vlastně myšlenku celého projektu jen podtrhuje,“ říká s úsměvem Ivo.
Inspiraci našel také v krustě dezertu crème brûlée. „Ze skleněných bloků jsem udělal granulát. Ten jsem z různých barev vrstvil do formy a pak zapekl. Následně se střepy propojily stejně, jako když vzniká krusta na crème brûlée,“ popisuje Ivo vznik dalšího produktu.
A co bude dál?
Při prohlížení nádobí, které Ivo Jedlička vytvořil, pokládám závěrečnou otázku – co bude dál? Designér neváhá a zve na komorní pop-up, který s Františkem Skopcem vymysleli a zorganizovali. Proběhne 20.–22. září v prostorách UMPRUM v Mikulandské ulici, které vysoká škola propůjčila těmto účelům.
Pánové společnými silami připraví několikachodové vegetariánské menu a servírovat ho budou na nádobí z kolekce Cooking the Craft. „Kromě toho mám v plánu vzít ji na výstavy do zahraničí a rád bych některé kousky ze série uvedl do prodeje,“ prozrazuje Ivo Jedlička.
Z pohledu školy
"Smyslem studia na UMPRUM je provést studující jednotlivými uměleckými obory, přiblížit jim nejen základy a historický kontext řemesla, které budou ve své praxi dále rozvíjet, ale také je motivovat k tomu, aby nalézali vlastní cestu a sledovali okolní svět se schopností naslouchat, kriticky přemýšlet a spolupracovat v mezioborových týmech. Diplomový projekt Ivo Jedličky z Ateliéru produktového designu je příkladem právě takové spolupráce pod záštitou kreativní laboratoře UMlab. Plánovaný popup i celý navazující projekt Cooking the Craft představuje jednu z možných cest, kterou se naši absolventi po ukončení školy vydávají. Moc si oboustranné spolupráce vážíme." doplňuje Ida Chuchlíková, prorektorka UMPRUM.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
