Občas jsem při návštěvách restaurací svědkem debat, komentářů nebo i krátkých výměn názorů, které se odehrávají přímo „na jevišti“. Ano, právě tak před lety nazvala plac naše profesorka ve škole. Inspirací jí byla restaurace, v níž manažeři umístili na lítačky z kuchyně nápis VSTUPUJETE NA JEVIŠTĚ! Ta cedule měla obsluze pokaždé znovu připomenout, že všechno, co se odehrává za těmito dveřmi, má své pozorné publikum.

Hosté v restauraci vidí a vnímají víc, než si myslíte, a slyší i to, co nebylo adresováno jejich uším. I na dálku lze vycítit lehce konfliktní rozhovor u absacu, jasně potvrzený nekompromisním závěrem: „No, tak to jsi to asi blbě namarkovala..!“

Za vůbec nejhorší považuju komentáře směřující byť i nepřímo k hostům. Jednou jsem zaslechl zhodnocení outfitu party anglicky mluvících kluků, kteří právě odcházeli: „Ty jdou snad rovnou na hřiště nebo co!“

Zpozorněl jsem nejen já, ale i hosté u ostatních stolů...

Uvědomil jsem si tenkrát, že ona cedule vybízející k profesionalitě, úsměvu a empatii na „jevišti“, má velký význam. Ale vlastně si myslím, že to jde i bez ní...