V UMu se vzdělává! Na Národní 28 se původně odehrávala interní školení pro zaměstnance Ambiente a profesionály odjinud, později se spustily kurzy pro veřejnost – a začátkem srpna proběhl i první dětský příměstský tábor.

„Od začátku jsme přemýšleli o tom, jak můžeme náš přístup k jídlu a surovinám předávat další generaci a jaké nástroje se k tomu nabízejí. Nejprve jsme rozjeli dětský kurz vaření, dalším krokem byl kulinářský tábor, který nám umožnil pojmout vzdělávání dětí komplexněji,“ říká Jana Slabá, dvojnásobná maminka a generální manažerka UMu, která sestavila tým lektorů a táborový program pro děti od osmi do šestnácti let.

„Chtěli jsme děti nadchnout pro gastronomii a vaření a ukázat jim různá řemesla v Ambiente. Přála jsem si, aby pochopily, jak důležitou volbu dělají každý den v obchodě, když vybírají suroviny, ale také že u jídla a jeho přípravy mohou strávit hezké chvíle se svými nejbližšími,“ sdílí Jana záměr. Od toho se pak přirozeně odvíjela klíčová témata i průběh tábora.

Gastronomický příměstský tábor

Přemýšlíte, čím své ratolesti zabavit o prázdninách? Na pár dní bychom pro ně program měli! Naši kuchaři, pekaři a cukráři přichystali pětidenní příměstský tábor, který děti provede světem gastronomie a řemesel a dá jim ochutnat kvalitu surovin. Na konci týdne si společně užijete večeři, kterou uvaří vaši malí šéfkuchaři a šéfkuchařky.

Přihlášky zde.

Láska na úvod

„Proč myslíte, že rodičům chutná, když jim připravíte něco k jídlu?“ zeptal se Tomáš Karpíšek poté, co děti uvítal v UMu. „Správně! Tajnou ingrediencí je láska,“ vyslovil nahlas odpovědi zaznívající u stolu a naznačil, v jakém duchu se ponese celý následující týden: „Vidíte rozdíl mezi vámi a vašimi rodiči? Jsou vyšší! A vy je můžete dorůst díky kvalitnímu jídlu. Všichni jíme několikrát denně a všichni bychom si měli umět uvařit z toho, co nám dala příroda a vyrobily lidské ruce.“

Od semínka

Program tábora se zahájil symbolicky – od semínka. „Na začátku jsme zasadili semínko rostliny, aby děti poznaly, že pěstování čehokoli není vůbec snadné a vyžaduje to spoustu času, trpělivosti a péče,“ zdůrazňuje Jana. Společně se svým týmem pak postupně zasévala další pomyslná semínka, ať už při sběru divokých jedlých bylin a plodů s Janou Vlkovou, nebo na Velkostatku Tetín, kde chovají hovězí plemeno Angus, ale i vepře, koně a slepice.

„Rozhodli jsme se provést děti celou cestou, od vzniku suroviny až po její zpracování v kuchyni. V Tetíně jsme grilovali steaky z místního hovězího, jiný den jsme si povídali o sezoně a lokálnosti se šéfkuchařem Martinem Štanglem a hned potom jsme vyrazili do Pražské tržnice pro ovoce a zeleninu. Takhle se dá nejlépe vysvětlit, proč nedává smysl chtít jahody v zimě,“ dodává Jana.

Od základu

Malí táborníci se den za dnem přibližovali řemeslu a s ním i (kulinární) tradici a kultuře svého domova. Vyzkoušeli si například pečení chleba, housek a rohlíků s šéfpekařem Esky Jardou Kozdělkou. „Chleba je základ všeho. Kromě toho jsme chtěli mluvit o mouce, kterou se teď v UMu zabýváme. Úmyslně jsme si při tom nijak nezkrátili cestu – děti chleba vytvarovaly a musely čekat do druhého dne, až bochníky vykynou. Díky tomu pochopily, co obnáší proces pečení,“ tvrdí Jana.

Mezitím se podnikla vycházka do Čestru – šéfkuchař Pavel Brichzin vyprávěl dětem (nejen) o mase, dal jim ochutnat několik jídel z menu a nechal je zpovzdálí nakouknout do světa profesionální kuchyně. O tom, jak krásná umí být kuchařina, se děti mohly přesvědčit i na návštěvě v zákulisí michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise.

Mohlo by vás zajímat

Otcové a synové: Jak vidí Tomáš Karpíšek nastupující generaci?

Děti zakladatelů Ambiente dorůstají a stále častěji vidíme, že pracují po boku svých tátů – Kryšpín Karpíšek není výjimkou. Co si o tom jeho táta myslí?

Dětem na míru

Většina táborových aktivit se však přizpůsobila světu dětí – a jejich potřebám v každodenním životě. „Vybírali jsme taková témata, se kterými se děti setkávají nejčastěji, aby se naučily to, co skutečně využijí. Proto si taky upekly narozeninový dort pro kamaráda pod vedením šéfcukráře Lukáše Pohla,“ popisuje Jana genezi dopoledních a odpoledních bloků.

Úspěch sklidili také kreativní šéfkuchaři Ambiente – Tomáš Valkovič učil děti připravit řízky s bramborovou kaší a špagety s boloňskou omáčkou, František Skopec předvedl, jak na čerstvé těstoviny, zatímco s Jirkou Horákem se trénovala klasická míchaná vejce. Malí studenti, kteří překvapili nadáním a všímavostí, se navíc sami hlásili o výpomoc v kuchyni – třeba když kuchařka Alžběta Zemanová smažila palačinky k snídani.

„Děti si pravidelně zapisovaly a malovaly do vlastní kuchařky plné receptů a tipů – obsáhlý materiál jsme vypracovali speciálně pro tábor. Nakonec vyplňovaly dotazníky. Opakovalo se v nich, že jsme jim změnili život a příště chtějí ještě víc vařit,“ dělí se Jana o reakce.

Euforie a borůvkové knedlíky

Týdenní akce vyvrcholila páteční večeří, kterou uvařily děti za podpory kuchařů. „Byla to naprostá euforie. Děti nadšeně usazovaly rodiče ke stolům, nabízely jim limonádu a potom samy naservírovaly a zanesly salát jako první chod,“ líčí Jana. Z kuchyně se roznášely také těstoviny, tafelspitz, cheesecake a borůvkové knedlíky – přislazené dětskou radostí.

„Dostali jsme moc pěknou zpětnou vazbu od rodičů. Někteří už druhý den přicházeli s tím, že jejich děti doma zkoušejí vařit táborová jídla nebo že na procházce se psem rozeznávají divoké bylinky. Sami se prý na chvíli přenesli zpátky do dětství. Pár dětí dokonce splnilo úkol a v sobotu po táboře udělaly rodině k snídani míchaná vajíčka,“ dojímá se Jana nad odezvou, která je víc než dobrým důvodem investovat energii do příštího ročníku – a dalšího vzdělávání dětí.

„Momentálně navazujeme spolupráci s jednou soukromou školou, která by do učebního plánu ráda zařadila gastronomickou výuku. Zjišťujeme, jakou mají představu a jestli se na tom můžeme nějak podílet. Do budoucna bychom mohli vytvořit osnovy i pro další školy,“ uvažuje Jana a vrací se k táboru:

„Doufám, že si děti zapamatují ještě jedno zásadní poselství, a tím je týmovost. Zvlášť při páteční večeři si vyzkoušely, že ve čtyřech toho dokážou mnohem víc než samy. Já jsem si to připomínala každý den – bez týmu lidí v UMu by se tábor nikdy nestal skutečností. Jedeme v tom spolu, a jedině tak můžeme realizovat velké myšlenky.“