Ke známým slangovým slovům, která se v gastronomii používají běžně, přibývají každý den další. „Většinou vznikají v rámci úzké skupiny a je jen otázkou času, kdy se chytnou a rozšíří. Třeba v Lokálu U Bílé kuželky jsme mívali géčko s céčkem, tedy gothaj s cibulí,“ vysvětluje výčepní a barista Matěj Pína.

Podle stejného vzorce se teď v Esce domlouvá s kolegyní baristkou: „Béčko na áčku pro zádistu na trojce,“ zní objednávka. V překladu? Káva z odrůdy Brazílie připravená na aeropressu pro hosta, který sedí zády k obsluze u stolu číslo 3.

Ke vzniku novotvarů často vede právě nutnost předat kolegům objednávku co nejrychleji:

• Jepe, nepe – jemně perlivá a neperlivá voda
• Gastroška, géčko – gastronádoba
• Raketa – rakytníková limonáda
• Jabanas – fresh z jahod, banánu a ananasu
• Péro – personální strava
• Konve – konvektomat
• Kapu – cappuccino
• Japko – host japonské národnosti
• Závora – zázvorová limonáda
• Bendžo, benďo – voda San Benedetto

Specifickou mluvu přitom může mít nejen každá restaurace, ale i jednotlivé profese. V Brasileirech se passadorům říká pasáci. Roznášejí maso na špízech aneb churrasco zvané čůro.

Kuchaři jsou mastňáci, vařečky, pánvičky, vpředu teplo – vzadu zima; číšníci čekající na hosty jsou označováni jako surikaty, přezdívá se jim také nosítka či podjezdy pod talíře. Sommelierům se říká somíci, sklepmistři nebo čuchšpunti.

Jejich francouzské a další cizojazyčné výrazy někdy dají číšníkům zabrat. Řešení? Vymyslet si šikovnou zkráceninu. „Máme francouzské víno Bleu de Mer. Říkám si o něj jako o ,blu bla ble‘ a většina barmanů mi rozumí,“ přidává postřeh Jiří Sojka Krček z Brasileira. Chardonnay bývá označováno jako cháčko; cháčko na béčku je chardonnay na barrique, pidžiko nebo pigri je Pinot Grigio a skleničce na Pinot Noir říkají v Café Savoy balon.

Svoji řeč mají také výčepní. Vodě z vodovodu říkají kohout nebo dřezian. Když host chce řezané pivo, dají se do čepování řízku, nealkoholickému pivu přezdívají nepivo, mlíko z černého Kozla je kakao.

A pozor, abyste před nimi nehlásili, že chcete jedno „točené“. Pivo se podle výčepních totiž zásadně čepuje, točí se (porno)filmy. Výčepáci také mají v oblibě sportovní terminologii. „Počet piv si hlásíme formou výsledků. Když po mně číšník chce tři velká a jedno malé, řekne 3:1,“ připomněl Zdeněk Mráz z Lokálu Dlouhá.

A jak je to v kuchyni? Kuchaři zjevně víc pracují s vizuálními asociacemi. Konvektomatu říkají bedna, televize nebo mikrovlnka, lososovi mořské prase, fresh folii šprcka, holdomat je babybox, rozdělovačka na těstoviny vybrabčovadlo. A když honem nevědí, jak by věc označili, použijí univerzální porycht nebo zrycht.

Při komunikaci s placem pak vznikají originální „přezdívky“ jídel:

• Kapr – pizza capricciosa
• Minda – minestrone
• Karbice – špagety carbonara
• Větrák – větrník
• Rajda – rajská omáčka
• Kozy-houby – kuřecí prsa na houbovém koření
• Rošťák – roštěná
• Karel – králík
• Kateřina – kachna
• Mrmelec – brusinky se šlehačkou

„Když něco dojde, hlásí se do kuchyně 86,“ přidává svoji zkušenost z newyorské Hospody František Šťástka. „U nás se říká 77,“ doplňuje pražskou variantu Dana Reháková z Pastacaffé Vodičkova. „A když něco, co došlo, už zase máme, houkneme na plac 88.“

Vtipy založené na interní hospodské komunikaci lítají mezi kuchaři a číšníky i ve volném čase. Třeba když spolu hrají fotbal, dokáže kuchař vyvést číšníka z míry jednoduchým, v provozu naprosto běžným pokynem: „Kolego, podej mi ten míč!“

Za pomoc při sbírání slangových výrazů děkujeme kolegům z restaurací Ambiente.

P. S. Svým přítelkyním říkají pánové v Ambi „moje paní“.