Řezníci byli srdcaři odjakživa a svědomitě se starali o vážnost a rozvoj svého řemesla. Historie dokazuje, že vždy stáli na straně spravedlnosti a byli připraveni hájit ji za každou cenu.

V roce 1310 vládl Čechům král Jindřich Korutanský, který svou politickou neschopností přivedl zemi do bídy a zmatků. Česká šlechta se proto postavila na stranu kněžny Elišky Přemyslovny, jíž byl vybrán za muže Jan Lucemburský. Když dorazil 28. listopadu před zdi Starého Města pražského s úmyslem zaútočit na město, byli to právě řezníci, kteří mu pomohli ubránit se proti korutanským žoldákům. Bojem je odehnali od brány svatého Františka, řeznickými sekerami prosekali městskou bránu a umožnili tak Janovi vstup do Prahy.

Za to král řezníkům udělil vysoké ocenění – směli mít na červeném praporu nebo na štítu bílého lva bez korunky s jedním ocasem a také pečeť s podobným lvem. Mistra řeznického, který stál v čele bojujících řezníků, Jan Lucemburský dokonce jmenoval pražským primátorem.

Záchrana řeznického kostela

Řezníci toho dne také zachránili kostel svatého Jakuba, kterému se od té doby říká „řeznický“, před drancujícím davem. Podobných záslužných skutků měli pražští řezníci na kontě celou řadu a král jim za ně uděloval nebývalé výsady a práva. Svatý Jakub je dodnes považován za patrona tohoto řemesla a v kostele je stále viditelná nástěnná malba, která znázorňuje bojující řezníky. Za své zásluhy si tam mohli také nechat vystavět kryptu. Nad jejím vchodem je vyrytý latinský nápis, který končí slovy „Tebe ať nerozřežou řezníci“ – krádeže v kostele se totiž trestaly useknutím ruky.