Nejlepší učitel?
Vzorů mám víc. Začal bych tátou a dědou, protože mě přivedli k řemeslu, i když sami řezníci nebyli. Pak to byl pan řezník Vašek David, se kterým jsem od třinácti chodil po zabijačkách a všechno se od něj učil. Taky si velmi vážím našeho třídního učitele ze střední, pana inženýra Šedivého. I dnes je to kapacita! A nesmím zapomenout na Fandu Kšánu, od toho jsem v Našem mase odkoukal, jak jednat se zákazníky a jak mluvit. On sám ani neví, co všechno mě naučil.

Nejoblíbenější jídlo v Ambiente?
Dlouho vedl hamburger z Našeho masa, teď ho vystřídalo carpaccio z Kantýny. Nejvíc ale miluju větrník z Café Savoy.

Nejbizarnější kanadský žertík od kolegů?
Jednou jsem potřeboval odběhnout od rozdělané hovězí kýty, abych si nabrousil nůž. Když jsem se vrátil a liboval si, jak mi to bude krásně řezat, a chtěl jsem odříznout křížovou kost, trochu jsem se zasekl. Chrupavčité spojení, které jde normálně bez problémů oddělit nožem, poněkud vzdorovalo. Nebylo divu – kolegové přibili kost dvěma hřebíky k prkýnku.

Bez čeho se při své práci neobejdeš?
Bez ostrého středně pružného nože na vykosťování. Mám radši nože německé výroby, ale i české fabriky už dneska dělají kvalitní kousky.

Nejhezčí reakce od hosta?
Reakce lidí, kteří za mnou přicházejí, protože mě znají ještě z dob, kdy jsem pracoval v Našem mase. To jsou nejkrásnější setkání, a někdy dojde dokonce i na objímání.