Špekáček, buřt, nebo vuřt? Řezník aby se v tom vyznal!
Zatímco v obchodě si kupujete špekáčky, vaše maminka má ráda buřty a babička zase dělá utopence z vuřtů. Pokud se vám z různých názvů začíná motat hlava, pokračujte ve čtení. Mistr řezník a uzenář František Kšána vám jednou provždy vysvětlí, v čem se (ne)liší buřty od vuřtů a proč dnes jíme špekáčky, které mají v těle schovaný vuřt.
Historické okénko
Bavil vás ve škole dějepis? Možná vás překvapí, že historie hraje důležitou roli i v případě současných pokrmů. Pokud chceme rozklíčovat zmíněné názvy masných výrobků, musíme se podle Františka Kšány ohlédnout do minulosti, ideálně až do Svaté říše římské.
„Žijeme na území, které bylo ještě za první republiky domovem tří milionů Němců. A tak není divu, že mnoho výrobků bylo původně německých a tomu odpovídal i jejich název,“ vysvětluje řezník. K takovým patří právě wurst, který čeština zkomolila na vuřt. Ovšem ani s tímto pojmenováním nebyl náš jazyk spokojený.
„Slovo vuřt se špatně vyslovuje, a tak lidé začali místo vuřt říkat buřt,“ rozmotává záhadu František Kšána. A aby toho nebylo málo, vstupuje na scénu špekáček!
„Špekáček je už český název pro vuřt, ve kterém jsou rozsekané malé kousky špeku – proto špekáček. V minulosti se prodávaly vuřty i špekáčky, dnes se setkáte už jenom se špekáčky,“ objasňuje Fanda.
Zajímavostí je také to, že dříve byly špekáčky poměrně malinké, vážily 50 až 70 gramů, zatímco vuřt měl velikost dnešního špekáčku. „S trochou nadsázky můžeme říct, že dnes si na ohni opékáme vuřt se špekáčkem v těle,“ poznamenává s úsměvem řezník.
Jak se špekáček vyrábí?
„Špekáčky vyrábíme u nás v Amase podle prvorepublikové receptury, a to z hovězího masa čestru a vepřového masa přeštíků. Maso je ochucené solí, pepřem, česnekem, paprikou a muškátovým oříškem. Míchá se v kutru, což je velký řeznický mixér, který maso seká a zároveň míchá. Ke konci se přidá špek, tedy sádlo, které se jen nechá rozseknout na pěkné kostičky,“ vysvětluje postup František Kšána.
Následně se špekáčky narážejí do hovězích střev a oddělují provázkem. „Dřív se špekáček vozil na čundry a za provázek se dal pověsit třeba na strom. Když totiž špekáček vyrobený podle tradiční receptury zavěsíte do stínu a průvanu, bude postupně sesychat a nezkazí se,“ doplňuje Kšána.
Díky správnému poměru masa, sádla a koření je špekáček šťavnatý a vyniká příjemně kořeněnou chutí.
Správné naříznutí = skvělé opečení
Co si budeme povídat, nejlíp chutná špekáček opečený na ohni. Pokud ovšem chcete docílit rovnoměrného propečení, zapomeňte na klasické rozříznutí „na ježka“ – a zkuste to takhle:
„Vezměte si špekáček a protáhněte zářezy od jedné špičky až k té druhé. Jen si hlídejte, ať neříznete příliš hluboko. Tímto způsobem špekáček nařízněte po všech stranách. Uvidíte, že se pak bude lépe opékat, a hlavně se pěkně propeče uvnitř,“ vysvětluje František Kšána a doporučuje, abyste špekáčky nevystavovali přímému ohni a nespalovali je na uhel. Pro vaše zdraví bude mnohem lepší, když si špekáček opečete hezky dozlatova opodál, nad žhavými uhlíky.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
