„Stáž jsem si domluvil přes Hanku Smítalovou z HR Ambiente. Potřeboval jsem jen souhlas rodičů, pořádný kuchyňský nůž, boty a sehnat si na měsíc bydlení v Praze,“ popisuje Martin, jak se v šestnácti dostal do restaurace oceněné michelinským Bibem. S naprostou lehkostí – jako kdyby šlo o tu nejjednodušší věc na světě.

Nůž koupil v KDS a přespával u asistentky Lokálu CZ Blanky Máčelové. „Měla jsem v srpnu volný pokoj. Martin byl ohromně hodný. Jednou se někde zdržel, a hned mi psal smsku, že je v pořádku a nemusím se bát,” vypráví.

Každý den něco nového

Během měsíce v Esce si vyzkoušel většinu postů v kuchyni. „Doma jsem zvyklý, že musím obstarat všechno od nákupu přes vaření až po úklid kuchyně. Překvapilo mě, že tady to tak nefunguje – jeden člověk připravuje maso, druhý přílohy a na každém jídle se podílí několik kuchařů najednou,“ shrnuje Martin své dojmy.

A jak to celé probíhalo? „Hned na začátku se mě ujal šéfkuchař Martin Štangl a Eskou mě provedl. Pak jsem každý den zkoušel něco nového. Na cukrárně jsem pekl jablečný závin, v kuchyni krájel zeleninu, sušil žloutky nebo vyráběl sýr. Taky jsem pomáhal péct chleba,“ vypočítává.

Velké plány

V září Martin nastupuje na gymnázium, ale při podávání přihlášek byl ve hře i obor Gastronomie. „Nakonec jsem dal na radu Jany Bilíkové. Řekla mi, že na gymplu se naučím jazyky, a zkušenosti pak můžu získat na stážích v zahraničí,“ vysvětluje.

„Jednou bych chtěl mít vlastní restauraci. V Esce jsem si uvědomil, jak moc mě baví česká kuchyně. Asi nikdy nebudu umět upéct makronky jako rodilý Francouz, ale Francouz zase nezvládne tak dobré kremrole,“ uzavírá Martin.