Přijíždíme do Brna – a parkujeme u Sklenářových, kteří před lety rozšířili polnosti o fóliovníky a začali pěstovat rajčata pomocí hydroponie. „Jde o metodu, při které se rostliny nepěstují klasicky v zemině, ale v umělém substrátu, například v čedičové plsti nebo na kokosových vláknech,“ vysvětluje na úvod osmadvacetiletý Matěj Sklenář, který pomáhá vést rodinnou farmu Ráječek – hospodařit se tu začalo už v roce 1930.

„Rajčata zakoření v ,matraci‘, do které se přivádí živný roztok. Dávkování řídí počítač, který změří množství slunečního svitu a rozpozná, kolik zálivky potřebuje daná rostlina. Oproti polnímu pěstování tak ušetříme až 80 % vody,“ dodává Matěj a popisuje další (eko)logický krok:

„Voda, která v menší míře odtéká ze substrátu, obsahuje živiny a hnojiva, a proto ji sbíráme a opakovaně jí zaléváme rajčata. Uzavíráme tím koloběh ve skleníku a současně zamezujeme prosakování roztoku do podzemních vod.“

Úroda pod střechou

Hydroponické fóliovníky zajistí rajčatům ideální podmínky pro růst. Zásadní je správná vlhkost a teplota v krytém prostoru, který ochrání plody před chorobami i popraskáním. „Do skleníku neprší, tudíž se snižuje riziko plísní. Díky větrání a přitápění můžeme navíc upravit klima na míru rajčat,“ říká Matěj a zdůrazňuje:

„Soustředíme se hlavně na prevenci. Využíváme proto čistě přírodní postřiky bez chemicky účinných látek a co rok měníme substrát, takže nemusíme řešit choroby, které se obvykle hromadí v půdě.“

Rajčatům neublíží ani škůdci – rostliny totiž brání predátoři. „Do skleníků nasazujeme různý hmyz, třeba dravou ploštici, kterou nejprve krmíme mrtvými vajíčky mušek a potom necháme vyhladovět, aby sežrala nebezpečné škůdce,“ vysvětluje Matěj.

Běžná péče o rajčata v hydroponii zahrnuje podobné úkony jako na zahradě a balkoně, až na kontrolu technologie, která ovládá stěžejní procesy ve sklenících – a neodpouští žádné chyby. „Klasicky pěstovaná rajčata mají k dispozici určitou rezervu v zemině, kdežto naše rostliny jsou odkázané na pravidelné zavlažování. Stačí, aby na jeden den vypadla elektřina, a můžeme přijít o celou úrodu.“

Nepodtrhneš!

V obklopení voňavých rajčat se dozvídáme, že hydroponie výrazně prodlužuje rajčatovou sezonu – sklizeň trvá zhruba od poloviny dubna až do konce listopadu. Sazenice rostou od února a dosáhnou výšky 12 metrů, přičemž rostlina vyplodí průměrně 15 kg zeleniny. Na metr čtvereční to dělá asi 50 kg velkých a 25 kg menších rajčat – velkopěstitelé si z takové rozlohy odnesou až 100 kg.

V Ráječku se však hraje na kvalitu, a tak se plody nechávají dozrávat do plné chuti – na rozdíl od těch z dovozu. „Převážná část dovážených rajčat se podtrhává. V praxi to znamená, že se sklízejí ještě zelená a ,docházejí‘ až při transportu,“ konstatuje Matěj a zabíhá do biochemie:

„Podtržené rajče sice zčervená, ale nikdy nebude tak dobré. Na růstu a chuti se totiž podílejí cukry, které vznikají v listech díky fotosyntéze a postupně stékají do plodů. Když se rajče utrhne moc brzy, nestihne zesládnout a rozvinout svůj chuťový potenciál.“

Druhy a odrůdy

Co se chuti týče, máme co porovnávat – Sklenářovi letos vysadili čtyři druhy a třináct odrůd rajčat. „Pěstovat tolik odrůd pohromadě není úplně snadné, poněvadž si každá nárokuje trochu jiné podmínky,“ přiznává Matěj. „Ve sklenících rostou i testovací odrůdy. Zajímá nás, jak chutnají, ale především jak se chovají v průběhu sezony. Zjišťujeme například, jak rajče zvládá méně světla, horké léto nebo houbové choroby.“

Jednotlivé odrůdy vyžadují zvláštní přístup, ať už je to speciální zálivka, nebo vyštipování. „Nově sklízíme odrůdu San Marzano, která trpí na vápníkové skvrny – rostlina špatně transportuje vápník do plodů, takže černají. Musíme je víc zalévat a ořezáváme z nich méně listů,“ uvádí Matěj a přemýšlí nahlas:

„Tohle rajče patří mezi staré odrůdy, které lákají chutí i tvarem a mají význam jak pro zemědělství, tak pro naši společnost. Na druhé straně hůř odolávají novodobým chorobám a někteří pěstitele pak musí zasáhnout chemií. Vyšlechtěné odrůdy jsou zkrátka stejně důležité jako ty původní.“

Rajče jako švestka

Od teorie ve skleníku se přesouváme do vedlejší prodejny, kde nás čeká barevná přehlídka odrůd. „Vyzkoušejte Papeletto – hranaté masité rajče nepouští tolik šťávy a je ideální na gril nebo do burgerů. Stejně tak se hodí k sušení,“ radí Matěj a přidává další tipy:

„Na klasické italské sugo bych volil San Marzano, zatímco na rajskou doporučujeme švestková rajčata Plumola, která díky vysokému obsahu lykopenu nabízejí sytě červenou barvu. V salátech se hezky párují s koktejlovým rajčetem nebo se žlutou odrůdou Maggino.“

V regálech si všímáme i rajčatové šťávy, nakládaných zelených rajčat a kečupu. „Je to takové rajčatové cuvée z přebytků. Na kilo kečupu spotřebujeme asi 3,5 kg rajčat, která se rozvaří a pomalu redukují 24 hodin, dokud omáčka nezhoustne,“ upřesňuje Matěj. Zpracování úrody se věnuje především jeho tatínek a šéf farmy Josef Sklenář. Vyrábí i sušená rajčata nebo rajčatový prach.

Skleníky a souřadnice

Při pohledu na fóliovníky uprostřed polí se pouštíme do debaty o budoucnosti – skleníková rajčata dnes zaplňují většinu světového trhu. „Myslím si, že hydroponie představuje způsob, jak pěstovat zeleninu ve velkém a zároveň snížit dopady zemědělství na životní prostředí. Moderní technologie nám umožňují přiblížit se k udržitelnosti,“ tvrdí Matěj, který se zabývá inovací farmy a podporuje tzv. přesné zemědělství nejen ve skleníku:

„Plevel na našich polích okopává robotická plečka, a tak se úplně vyhneme chemickým postřikům. Traktory zase pracují pomocí souřadnic GPS, což zefektivní jízdu po poli nebo třeba hnojení záhonů. Zemina okolo se zbytečně netuží ani nepřehnojí.“

Ve prospěch technologizace mluví i další argument – jedna plečka zastoupí až 15 lidí. „Sehnat pracovní sílu v zemědělství je problém. Lidé bývají kritičtí, když vidí na polích cizince, jenže Češi o takovou dřinu nestojí, a to ani pokud je férově zaplacená. Spousta drobných zemědělců na jižní Moravě končí, protože jim scházejí nástupci, ale také zaměstnanci,“ vypráví Matěj. On sám je prototypem mladého farmáře, který může inspirovat příští generace:

„Rodiče mě nechali jít si za svým, ale během studia mi došlo, že se chci přece jen vrátit na Ráječek a pokračovat v jejich úsilí. Baví mě ukazovat, že práce zemědělce může být různorodá – neustále se vzdělávám, starám se o prodej a branding, a přitom můžu být na poli a vytvářet hodnoty rukama.“

Blíž k lidem

Loučíme se před obchodem, který se mezitím plní zákazníky z Brna a okolí. „Pandemie nás přiměla uskutečnit plán, který jsme dlouho odkládali. Za jediný měsíc jsme vybudovali obchod s naší zeleninou a surovinami od jiných farmářů a malovýrobců,“ vzpomíná Matěj a pochvaluje si spolupráci s kavárnou Industra Coffee, která provozuje víkendový pop-up v areálu farmy – originální kávový počin v historické budově Československého rozhlasu z roku 1924.

„Do konce léta chystáme několik gastro akcí. Přináší to sice starosti navíc, ale také motivaci. Těší mě, když se k nám sjíždějí rodiny s dětmi. Jsem vděčný za to, že lidé věří v naši práci stejně jako my a dovedou ji ocenit,“ uzavírá Matěj náš výlet za rajčaty a exkurzi do farmaření, které kráčí s dobou. Děkujeme!