Je to dřina, ale stojí to za to. Aneb jeden den cukrářky z Myšáka
Holka z cukrářské rodiny
„Maminka je vyučená cukrářka. K řemeslu mě vedla odmala, a když došlo na výběr školy, v podstatě jsem ani o žádné jiné variantě neuvažovala,“ vrací se Petra ke svým začátkům. Při školních exkurzích do cukrářských provozů se se spolužáky vydala taky do Myšáka – a právě tam se jí zalíbilo nejvíc. Mistrová si jejího nadšení všimla a zanedlouho už Petra nastupovala do cukrárny na praxi.
Už praxe byla pro Petru splněný sen. Největší radost však měla maminka. Svého času jí totiž při studiích připravoval na cukrářskou soutěž syn Františka Myšáka. Kruh se uzavřel – její dcera se stejně jako ona učila od mistrů v oboru.
Tuk s kakaem, nebo čokoláda?
Škola Petře dala dobrý základ a také čas s příjemnými učiteli, ale jak říká, v Myšákovi pro ni byla spousta postupů překvapením: „Ve škole jsme se učili podle starých knih, které byly plné receptur se ztuženým tukem, margarínem a náhražkami čokolády. V Myšákovi jsem najednou pracovala s máslem a pravou čokoládou. Nové postupy jsem ale rychle okoukala a teď je pro mě používání autentických surovin samozřejmostí.”
V Myšákovi si Petra v provozu vyzkoušela všechny pozice. Zakotvila na „pálené“ – tak se říká sekci, kde se prokrajují a plní výrobky z odpalovaného těsta, tedy hlavně větrníky a věnečky.
Výroba v Myšákovi má čtyři sekce. Pálenou, kde se z upečených korpusů připravují především větrníky a věnečky. Pekárna je převážně mužská záležitost, vzniká tam všechno sladké pečivo a korpusy na dorty. „Na krémech“ se míchají krémy do dortů, polevy a náplně. V sekci dortů pak cukráři a cukrářky rozkrajují korpusy, potahují dorty polevami a věnují se také výrobě indiánků, špiček a minidezertů.
Sladké dvanáctky
Petřin pracovní den začíná v 5:15. Takto brzy přichází Petra do práce ze svého rozhodnutí, ostatní začínají v šest. První polovinu dne stráví rozkrajování upečených větrníků a věnečků, které plní krémy a polevami.
„Většinou mám tuhle práci hotovou kolem desáté, před meetingem se všemi kolegy z výrobny. Náš šéfcukrář Lukáš nám vypráví, co nás čeká, jaké objednávky musíme odbavit, a pokud zrovna zařazujeme do nabídky nový výrobek, taky ho všichni ochutnáváme,“ popisuje Petra průběh směny.
V druhé části dne se vrhne na krémy. Čokoládový, žloutkový, ale také slaný karamel, karamelová šlehačka a další krémy vznikají buď přímo pod Petřinýma rukama, anebo ve stroji. Ten míchá hutnější textury, které je třeba vyrobit ve větším množství. Mícháním krémů Petře směna končí a čeká ji už jen závěrečný úklid, kterým v 17.15 uzavírá svůj den. Takto pracuje v systému „krátký a dlouhý týden“.
Dřina, ale splněný sen
Petra většinu směn „slouží“ na pálené, ta ji baví nejvíc. Občas si odskočí do sekce dortů – z té měla v začátcích hodně velký respekt, aby špatným rozkrojením korpusu nepokazila práci kolegů. Počáteční nervozita ale ve svižném tempu výroby brzy opadla. Přesto je pořád v čem se zdokonalovat. Jak Petra přiznává, třeba na bezchybném tvaru špičky nebo indiánka musí ještě zapracovat.
Dlouhé směny a brzké vstávání není na její práci to nejtěžší. „Překvapilo mě, jak je fyzicky náročná – víc, než jsem předpokládala. Nejhorší to bylo na začátku, naštěstí si tělo rychle zvyklo. Cukrařinu si taky mnoho lidí představuje jako zdobení dortů krémem a modelování marcipánových růžiček, ale o tom to opravdu není. Převažuje dřina, ale neměnila bych. Splnila jsem si tu sen, rozumím si s kolegy na směně a ráda bych v Myšákovi zůstala hodně dlouho,“ uzavírá Petra.
Zapoj se!
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
