Řezníci, pozor – štamgasti, pohov! Jak to vypadá na zabijáčkách v Lokálech?
Můžeme s klidem říct, že tradice zabijaček je stejně stará jako lidstvo samo. Porážka zvířete a jeho důkladné zpracování totiž patřily k nutnostem už v pravěku. Tehdy samozřejmě šlo o divoké zvíře a porážce předcházel lov. Něco nás však s pravěkými lidmi přece jen spojuje (kromě zřejmé touhy po krvi) – a sice chuť společné hodovat.
Zabijačkový slovníček
Dát si jelito, nebo jitrnici? Bude mi chutnat ovar? A jak se vyrábí prdelačka? Kladete si předtím, než na zabijačku vyrazíte, podobné otázky? Provičte si náš zabijačkový slovník a mějte jasno! Naviděnou v Lokále!
Zabijačky odpradávna probíhaly v zimních měsících (legenda praví, že Josef Jungmann se pokoušel přejmenovat poslední měsíc v roce na „prasinec“). Nejen že lidé měli v mrazivých dnech přirozeně větší chuť na maso a tučné chody, ale díky chladu se maso během porážky a bourání nekazilo a výrobky se lépe skladovaly.
Nám se už toto těsné sepětí s koloběhem roku trochu zastřelo, chuť dopřát si jitrničku nebo jelítko však většině z nás zůstala. A stejně tak společenský rozměr této tradice. Na zabijačce se schází široká rodina (ne-li celá vesnice), v našem případě lokálovská parta, a každý přiloží ruku k dílu, jak nejlépe umí. U nás je to tak, že my vaříme a nosíme na stůl – a vy hodujete, co hrdlo ráčí.
Zatímco na vesnicích je běžné, že porážku provádí řezník přímo před zraky strávníků, v Lokálech tento rituál neuvidíte. Z hygienických důvodů se vše odehrává na jatkách. Ukážeme vám ale, jak to na správné zabijačce chodí, a naši řezníci budou zabijačkové lahůdky vyrábět přímo před vámi.
Prasata v číslech
Nejspíš vás nepřekvapí fakt, že z takového prasete se dá uvařit velká spousta jídla. Z vepře, jehož jateční váha se pohybuje okolo 110–130 kilogramů, umí řezníci a kuchaři zpracovat 50 kg masa, 70 jitrnic, 40 jelit, 10 tlačenek a 50 litrů polévky.
Při zabijačkových hodech, které se konají v některých Lokálech, hosté pouze konzumují, co kuchaři v Lokále a také řezníci v Amase připravili, zatímco na „zabijačku“ přijde i řezník a kousek tradici názorně představí. Vepřové hlavy na stole se nelekejte, ta slouží pouze jako dekorace.
Zabijačkové parády by se měly zapít něčím pořádným a tradičním! Zatímco jídlo si žádá hladinku, možná dvě (anebo klidně víc), po hodování nepohrdněte pálenkou. Co třeba zkusit naši zelenou či hruškovici? Recepturu jsme vyladili ve spolupráci s palírnou Rudolf Jelínek.
Mimochodem, základ hruškovice tvoří hrušky vypěstované v chilských sadech Rudolfa Jelínka. Odtud pálenka putuje do Evropy lodí a v Česku se pak uloží do sudu, kde odpočívá přesně 146 dní. Nejen že vám po pálenkách hezky slehne, ale taky vám vyčistí chuťové pohárky. A to se vyplatí!
Text vyšel v novinách Štamgast, které si můžete zdarma brát v restauracích Lokál. Online si je prolistujte zde. Přejeme zábavné čtení!
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
